Pojďme si vysvětlit, že Hejbejte se a zpívejte je o dětech! O jejich emocích. O jejich štěstí. O tom, aby se měly dobře! Strasti dospělých musí v této práci starnou!
Velmi výstižná jsou slova Hanky Kynychové - autorky tohoto tanečního charitativního projektu:
Finálové závody - taneční show - Hejbejte se a zpívejte - jsou pro mě den, na který se těším celý rok. A dá se říct, že je to jeden z nejzásadnějších dní v roce. Jsou to vlastně dva dny, kdy jsem naplno s vámi. V semifinále trénujeme příchod, odchod z plochy, navíc vás rozřazuji na finálové a superfinálové závodníky, což je pro mě velmi náročné. Druhý den, kdy se koná Finále a Superfinále se pak věnuji nejen vám, ale i tvářím, které přijdou akci podpořit a v neposlední řadě médiím, která přijdou na naši akci a já jsem za ně velmi ráda, protože kdyby se o nás v médiích nepsalo, jistě by Hejbejte se a zpívejte nebylo tak úspěšné.
Můj život se už sedm let dělí na dvě rodiny. Na tu mojí biologickou, kde jsem matkou tří dětí a manželkou, a pak na tu adoptivní, kde jsem matkou téměř pětiset dětí z dětských domovů, které spolupracují s mojí nadací. Chci s vámi být. S oběma rodinami. Dělám mi to velkou radost!
Nicméně, když jedna z mých rodin nefunguje, je mi z toho smutno a musím to řešit. To že mě někdy manžel neposlouchá a biologické děti jsou někdy trošku líné, s vámi rozebírat nebudu. To až se uvidíme na letním soustředění :-) Ráda bych ale rozebrala svoji adoptivní rodinu. Musím bohužel řešit problém, který nastal. Jsem beran, nesnáším probdělé noci, proto vše ráda řeším hned a přímo. Ale už několik nocí nespím. Proč? Informace, které se ke mně donášení, mě nenechávají klidnou a já bych ráda měla s příchodem roku čistý stůl.
Nemůžu se nevyjádřit k vyhrocené situaci a k problémům, které vyvstaly na finálových závodech. Nesportovní chování a vůbec velmi „zvláštní" chování. Vše pro mě vygradovalo až nyní. I když situaci sleduji s podivem několik let.
V úvodu uvedení do problematiky, bych ráda řekla, že Hejbejte se a zpívejte, už dávno není jen o mně. Není to už pouze moje srdeční záležitost. Mám skvělý tým, který se o Hebejte se a zpívejte výborně stará a bez nich bych akci vůbec nemohla realizovat. Nejdůležitější osobou a mojí pravou rukou je Katka Fingralová. Kačka se stará o to, aby soutěž byla fair play. Mám v hlavě všechna pravidla a informace. Někdy je přísná. Ale proto ji mám. Já nemůžu mít v hlavě všechno. Proto bych byla ráda, kdyby jí všichni respektovali. A ten stejný domov, který je strůjcem těch negativních informací a událostí, ať Kačku prosím respektuje. To co říká ona, říkám i já. Vše spolu konzultuje. A žádná informace, která jde od Kačky, není předem konzultována semnou... Přiznám se, že když jsem četla negativní komentáře vůči Kačce, zvažovala jsem žalobu. Kačka mi ji ale rozmluvila.
Nefair play chování na závodech, negativní pokřiky na závodech mě velmi mrzí. Ještě víc mě pak mrzí lživé komentáře na našem FB profilu, a pak i samozřejmě informace, které se dozvídám z okolí, a kterým věřím! Chci žít s rodinou, která smýšlí stejně jako já. Této zásady se držím celý život. Protože dobré věci se dají dělat jen s dobrými lidmi.
Já sama se ve sportu pohybuji již několik let a vím, že se k vítězství dá dojít čestným způsobem. Proto je moje svědomí maximálně čisté. Úspěch vítězům velmi přeji! A prosím poražené, aby svoji porážku s úctou k vítězům respektovali! Můj trenér vždycky říkal, že jsme v tréninku udělali maximum na závodech se to zúročí. Což znamená, že když moje maximum je, že nedosednu provaz, nebudu mít zlatou medaili, ale stříbrnou a i tak jsem udělala maximum a musím na sebe být hrdá. Platí to, i když trénujeme a nejsme synchronní, je nás málo a efekt není takový....ale udělali jsme maximum a musíme se smířit s tím, že vítězství bude adekvátní, ale ne maximální možné...
Spousta dětských domovů cítila na letošních závodech napětí. Chápu to. Naše akce je o pohodě. O zážitku. O partě. O tom, že se všichni sejdeme a máme se rádi. A to že děti mají medaili nebo jsou v Superfinále je jen přidaná hodnota k emocím toho dne. Tedy dvou dní. Smyslem projektu je pomáhat dětem najít sebevědomí, bojovat prostřednictvím endorfinů (hormonů štěstí a radosti) s negativními zážitky, získávat pozitivní situace a zažít pocit štěstí.
Přeji si, aby i vychovatelé a paní ředitelka z Dětského domova Ústí nad Labem - Severní Terasa pochopili smysl našeho projektu. Už jen pro klid v naší velké rodině. Náš projekt není o vítězství za každou cenu. Ani o tom, být nejlepší. A už vůbec ne o tom, abychom se nad někým povyšovali. Projekt je o emocích, štěstí a pocitu, že vás má někdo rád. Přála bych si, aby i děti v dětském domově v Ústí poznaly, jaké to je, když vás má někdo opravdu rád. Rve se za vás, rve se za to, abyste měli krásné kostýmy, i když ředitel nechce uvolnit z finančních důvodů žádné prostředky.... Zkrátka si přeji, aby děti v Ústí měly možnost zažít a užít si dětství a ne hon za medailemi, z kterých mají radost hlavně dospělí....Vždyť o zlatu život není... Je o lásce a přátelství!
Impulsem k sepsání těchto mých pocitů byl Dětský domov Staňkov, který mě správně upozornil na to, že pokud se nebudu tváří v tvář věnovat aktuálnímu problému, může se mi stát, že budu příští rok na finálové show sama. A to bych nerada. Nerada bych, aby někdo opustil naši rodinu kvůli nesportovnímu chování. Rodinu - Hejbejte se a zpívejte - můžete ve výjimečných případech :-) opustit, pokud vám odejdou děti z DD či do rodin. Hned po získání nových dětí se ale musíte vrátit! :-) Ale určitě ji nesmíte opustit kvůli nesportovnímu chování ostatních domovů. To v žádném případě!
Prosím, konzultujte se mnou prostřednictvím Kačky každý váš problém. Jste pro mě všichni do jednoho důležití! Jsem ráda, že vás - druhou rodinu - mám!
Jsem na vás všechny pyšná za to, jací jste dobří lidé a pevně věřím, že i v Ústí se polepší.
Vaše Hanka Kynychová
VYJÁDŘENÍ DĚTSKÉHO DOMOVA STAŇKOV K ATULÁNÍM UDÁLOSTEM
Ahoj Týme, kolegyně a kolegové,
všechny zdravím v předvánočním čase a dovolím si přidat pár řádků k mailu, který napsala Katka. Čas je neúprosný a za sedm let projektu jsme prožili mnoho chvil, krásných, nezapomenutelných a vidíme proměnu u našich dětí.Poznali jsme mnoho úžasných lidí, se kterými nás pojí přátelství. To co se za ty roky naučily a kolik se jich zapojilo, svědčí o tom, že je to činnost, která je dětem blízká, daří se jim v této činnosti uspět a nesou si do budoucna jedno důležité. „Abych v životě dosáhl úspěchu, musím pro to sám něco udělat." Dobře ale ví, že důležitá je i spolupráce, soudržnost a podpora. Pamatuji si, jak si naše děti v prvním ročníku neuměly ani zatleskat. A když je vidím dnes, jak podporují sebe, ale i druhé domovy jsem na ně pyšná. Přejí vítězství těm nejlepším.
Děti jsou i citlivé k nespravedlnosti, porušení pravidel a k chování, které do sportu nepatří. Ano, všichni si přejeme, aby právě ty naše děti uspěly. Nemusíme se shodnout s výrokem poroty, protože naše děti známe, víme, které z dětí muselo překonat samo sebe. O našich dětech mohu říci, že jsou úžasné. Vím, jak poctivě přistupovaly k tréninku (cvičily denně), zkušenější učily ty méně zkušené, a šly společně za svým cílem. Nikdy však nepřekonají metu, které říkáme výraz. Snaží se, vím, že opravdu moc, ale prostě jsou stydlivé. Je to něco, co nedokážou pustit bez zábran. O to víc potěší, jak jim jiné děti z jiných domovů pomáhají, fandí. Děti to cítí a pomáhá jim to.
Jsou schopné ustát i to, kdy někdo poruší pravidlo, pokud vidí, že někdo, opravdu umí. Jako třeba Patrik v letošním MTV, nemusel hned úvodu použít prvky vysoké akrobacie, protože byl bezesporu nejlepší. Koneckonců, celé roky přehlížíme porušení pravidel v předepsaném kostýmu, označení tet apod. Jen domov, který toto využívá v nevyšší míře, ztrácí sympatie dětí a dospělých z jiných domovů. Bohužel chybu vidí u druhých ne na své straně. Ale toto jsou věci, které si můžeme říci z očí do očí a pokud jsme soudní, vezmeme si z nich poučení pro sebe i pro děti.
Co je pro mne osobně naprosto nepřijatelné a vyvolává to ve mně otázku, zda v projektu pokračovat, přístup k dětem z DD v Ústí nad Labem. Když potkáte děti, se kterými jste, navázali kontakt na soustředěních a oni Vám ani neodpoví na pozdrav, a pak se Vám stranou svěří, že se s Vámi nesmí bavit, je to smutné. Nechtěla bych se ale dožít chvíle, kdy by o nás děti mluvily těmito slovy: „ Je mi z těch lidí na zvracení, já se za ně tak stydím. Chtěli by, abychom byli jako oni, ale to já nikdy nebudu." A vrcholem všeho byly vyděšené výrazy našich dětí, které zaslechly projev tety, k dětem, které se neumístily: „ Jste bez kapesného a osobního volna!" Nechápu a odmítám tomu rozumět. Svým dětem věřím, není jediný důvod tak neučinit. Tohle do naší práce nepatří. Naším úkolem je děti motivovat pozitivně, chceme vidět radost z toho, co dělají. A přiznám se, že to je to, co mi u tohoto domova chybělo. Děti v křeči, a pokud byla reakce některých dětí, jak píše teta Martina na FB taková, tak jen sklidili, co zasely. Máte velice talentované děti, ale s přibývající zkušeností, získávají sebevědomí, se kterým neumí pracovat. V očích druhých jsou arogantní, hrubí a až agresivní. Trochu pokory by jim neuškodilo.
A proč uvažuji o ukončení účasti v tomto projektu? Protože nechci být součástí toho, kdy se ztrácí radost z pohybu, a nahrazuje se úporným bojem o medaile. Nebo být svědkem takového vedení dětí. Vždyť právě proto, je finále a superfinále, aby co nejvíce dětí dosáhlo na vytoužené umístění. Vzpomeňte na pravý cíl Hančina projektu, přivést co nejvíce dětí k pohybu.
Tyto řádky jsou podporou Katce, která projevila stížnosti všech domovů a na kterou se zlobíte. Je to člověk, který pracuje na projektu ve dne v noci, a je jako každý z nás. Jen člověk, který nemůže za všechny nepravosti světa. Za ty si občas můžeme sami.
S pozdravem Jarka Kocourková
DD Staňkov
PREZENTACE NÁZORU VELKÉ ČÁSTI DĚTSKÝCH DOMOVŮ ZAPOJENÝCH V HEJBEJTE SE A ZPÍVEJTE MANAŽERKOU MGR. KATEŘINOU FINGRALOVOU
...CITACE Z DĚKOVNÉHO E-MAILU PRO VŠECHNY ZAPOJENÉ DĚTSKÉ DOMOVY PO FINÁLOVÝCH ZÁVODECH HEJBEJTE SE A ZPÍVEJTE 2013...
Byla bych ale špatný manažer, kdybych se v tomto mejlu nevěnovala i nepříjemnému tématu, který trápí vás všechny. A sice nesportovní chování. Pokřikování neslušných a nevhodných slov a bojkot vyhlašování výsledků ze stran dětí i dospělých bych ráda nechala stranou, protože to nemá smysl v tomto hezkém čase, plném pozitivních emocí, řešit. Ale ráda bych požádala Dětský domov Ústí nad Labem - Severní Terasa, aby vysvětlil všem dětem, že výsledky soutěže určuje porota, výsledky jsou spravedlivé a vítězem se může stát jen jeden. Rozhodně za nezískáním poháru Absolutního vítěze nestojím ani já ani Dětský domov Tišnov. Ten pouze vznesl námitku vašeho chování proti pravidlům a já ji vyřešila (k vašemu prospěchu!). Vaše výkony zkrátka nedosahovali výkonům ostatních domovů. A tuto skutečnost by měly znát i vaše děti. Pak by přestaly psát ošklivé a vulgární komentáře k fotkám a materiálům na Facebooku. Komentáře některých vašich dětí jsou krajně nevhodné, až vulgární a komunikace s ostatními závodníky rovněž. Prosím vás, jako pedagogický dozor, který má jít dětem příkladem, vysvětlete to dětem. Měly by si stejně jako děti z ostatních domovů užívat radost z vydařené akce, získané medaile a ne se zahlcovat tím, že jim někdo "uškodil" a tak si domů nepřivezly pohár. Všichni (celá velká rodina) víme, že je to nesmysl... Prosím, respektujte i v Ústí myšlenku našeho projektu! Děkujeme!
Pojďme pryč o negativních záležitostí, které jsou mi velmi nepříjemné, zvláště po takto vydařené akci. Nicméně, jak píši. Moje úloha je koordinovat a řídit celý projekt, proto bych nemohla klidně spát, kdybychom toto vaše - naše trápení nevyřešili. Pevně věřím, že již bude vše v pořádku. Podle pravidel slušného lidského chování.
Přejeme si, aby tato situace, která je vyhrocením několikaletého nepokoje mezi dětskými domovy z Hejbejte se a zpívejte, byla vyřešena především s ohledem na spokojenost dětí!
Děkujeme a těším se na vás v roce 2014!
Za tým nadačního fondu Katka Fingralová